1950 – 2014Jindřich Bílek

Ve svém profesionálním životě dokázal svým výjimečným talentem oba obory propojit a dnes se řadí k významným osobnostem západočeského regionu. Celé roky působil jako hudební pedagog na Základní umělecké škole ve svém rodišti v Klatovech. Zde také žil a měl atelier, aniž by se zpronevěřil svým žákům, se kterými se intenzivně věnoval hudbě. Hrál v kvartetu, v orchestru, vystupoval na vernisážích výstav svých i přátel, ale sám přitom vystavoval. Nejen v řadě dalších galerií především západočeských měst, ale i v zahraničí.

V průběhu let svou tvorbu prezentoval na téměř stovce samostatných i společných výstav v České republice, v Německu především v Bavorsku, které měl ze svých Klatov téměř na dosah ruky. Také vystavoval v Rakousku, Holandsku, ve Francii a krátce před smrtí vystavoval i v Monaku v Monte Carlu. Doma v Čechách se pravidelně zúčastňoval nesmírně prestižní přehlídky Vltavotýnské dvorky, kde jako malíř zastupoval celý Plzeňský kraj. Sám inicioval řadu společných výstav klatovských výtvarníků, které by bez něho nikdy nebyly uspořádány: vystavovali např. v družebních městech v Holandsku v Heemskerku, a kromě toho ještě dvakrát v Německu, a to v Chamu a Sulzbach-Rosenbergu, prosadil se i ve francouzském Besanconu, kde jeho dílo mělo velmi kladné ohlasy. Poté jako jediný výtvarník reprezentoval české výtvarné umění na mezinárodní výstavě v Marseille 2012. Byl také vybrán odbornou porotou jako přední český umělec k účasti na výstavě v Kišiněvě v Moldávii, která soustředila význačné umělce z 34 zemí světa.

Nicméně rok 2012 byl pro jeho tvorbu rokem zlomovým. V tomto roce se svou tvorbou vydal ještě dál, do Mekky všech malířů, do Francie. Nejprve s velkým úspěchem vystavoval dvakrát v průběhu jara v Nancy, druhém největším městě Lotrinska. První výstavu mu zde v březnu uspořádali v Univerzitní knihovně a jen o měsíc později si úspěch zopakoval na výstavě přímo v centru města v Kulturním centru. Jeho tvorba natolik zaujala odborníky a znalce umění, že byl odbornou komisí vybrán jako jediný český výtvarník, aby reprezentoval svým obrazem „Tanec – zvířecí“ současné české umění na velké mezinárodní výstavě v Marseille 2012. Výstavu pořádala radnice města Marseille u příležitosti 88. mezinárodního veletrhu v nově otevřeném Paláci umění a kromě obrazů zde umělci z více než 30 zemí světa vystavovali také sochy, mozaiky a fotografie. A právě ve Francii už tehdy velmi oceňovali jeho dílo. Úspěch byl natolik výrazný, že když se o rok později v Plzni zahajovala výstava „Barva na ulici“ přijela Jindřicha Bílka na vernisáž osobně podpořit zástupkyně honorárního konzulátu z Marseille. A jako uznání malířovy tvorby jej seznámila s pro něho velmi příjemnou informací, že v roce 2013 to bude opět on, kdo bude zastupovat svými obrazy Českou republiku v Marseille. Nakolik by byla úspěšná výstava přímo v Paříži, o které se už hovořilo, bohužel odpověď neznáme. Zůstala jen ve stádiu příprav, protože se slibně rozvíjející světová, životní a tvůrčí dráha malíře náhle uzavřela. 2. listopadu 2014 Jindřich Bílek nečekaně zemřel.

Jindřich Bílek byl členem Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti a Asociace jihočeských výtvarníků a rovněž tvůrčí plzeňské skupiny P89 a ART KT. Ve svém rodném městě spolupracoval s Městským úřadem v Klatovech a s Galerií umění Klatovy-Klenová. Sám také organizoval řadu společných výstav a tvůrčích aktivit.

Jindřich Bílek se věnoval kresbě a zejména velmi intenzivně malbě, která hrála v jeho tvorbě důležitou roli. I když začínal v tradicích české moderny, jak jsme již zmínili jako krajinář, záhy se vydal vlastní cestou, plnou niterných citů a prožitků. Náladu okamžiku vyjadřoval jak svou hudbou coby uznávaný violoncellista, ale právě tak dokázal vzít do ruky štětec a ponořit se do svých pocitů a oslovit tak nejen posluchače, ale i diváky. Samotné violoncello vydává bohatý a silný zvuk, který v některých polohách umí v posluchačích evokovat dokonce lidský hlas. Není tedy překvapivé, že se postupně stále více začal zabývat figurální malbou a ta se nakonec stala v jeho tvorbě tou dominantní složkou.